Soběnov 2. běh

CELOTÁBOROVÁ HRA FREKVENCE

střípky ze zákulisí

                První nápad na celotáborovou hru (dále jen CETAH) datuji v mém deníku na 10. srpna 2015. Ano, den po odjezdu z letního tábora v roce 2015. Všichni se teprve vybalovali a já popisoval první stránky. Zaujal mě film Frekvence (2000), který měl výborný nápad s komunikací v různých časech. Ve filmu to byl rok 1999 a 1969. Děj byl ovšem pro nás nepoužitelný. Film řeší sériového vraha, tedy na tábor se nehodící. Proto jsem se obrátil na další filmy zabývající se s cestováním v čase. Trilogie Návrat do budoucnosti (1985,1989, 1990) a český seriál Návštěvníci (1983) bohatě postačili. To bylo již září. Jedna z prvních věcí, kterou jsem měl na papíře, byla chorografie na scénky před hrou. Nakreslené schéma dvou stolů, potřeby jako psací stroj, monitor atd. Dále jsem měl pár návrhů na etapy, kus nějakého příběhu, nové prvky… Jak plynul čas, tak jsem hru představil Pepovi. Souhlasil a přípravy jely na plno. Postavy, problém s pitnou vodou (uvědomil jsem si v momentě, kdy na území naší chaty chtěli postavit přehradu na pitnou vodu), první etapy. Je již zima a přípravy jedou. Máme hrubý příběh a sepsány motivace na etapy. V lednu se do týmu přidává sporťák Kája a vše bere na obrátkách. Do všeho se ještě přidala zdravuška Evička. Každý má konkrétní etapy, které má na starosti. Děj je téměř hotov, motivace také. Je duben a jedeme na chatu na víkendový cetahový maraton. Grilujeme, natáčíme upoutávku, něco škrtáme, něco upravujeme, ale hlavně vymýšlíme. Vzniká zde etapa 1 – Občanky, etapa 4 - noční svítící lžičky atd. Domu jedeme s konkrétními úkoly. Já nosím stále deníček u sebe, vše co mě napadne, hned zapisuji, třeba se to bude někdy hodit. Většinou hodí. V květnu a červnu máme několik skype porad. Aby ne, já z Budějovic, Pepa v Plzni a holky v Praze. Jinak by to ani nešlo. Světýlka zkoušíme s Pepou na Šumavě, kam jsme si na dva dny vyrazili. Světélka spouštíme v cca 19:00 večer. Chceme, aby vydržela alespoň do půlnoci. Vydrželi svítit 14 dní. Paráda. Je červen a já sestříhávám zprávy a znělku, kterou Peťa a Míša měsíc před tím namluvily. Tábor se blíží a zjišťujeme, že je třeba stále udělat mnoho věcí. Na sběrném dvoře najít psací stroj, monitor, něco co připomíná vysílačku a je to 2x, Kája musí dodělat vše na nástěnky, graf na etapu občanky, Pepa čeká zboží z Číny, kde budou baterky do svítilen, Jarda na poslední chvíli objednává tři tisíce céček. Je den do tábora a nejdeme spát. Poslední nákupy, poslední přípravy, vše zabalit na CETAH + osobní věci, těch je mnohem méně. Jsme na táboře a stále není vše dodělané. Kája dělá cetahovou vlajku, finišují přípravy na první scénku, na první etapu. Už jsme v tom až po uši a není cesty zpět.

Poslední večer na táboře. Disko je minulostí, děti spí. Je vlastně již odjezdová neděle. Vedení si dělá táborák. Je čas, aby shořel. Házím ho do ohně s pocitem lítosti, ale zároveň obrovské úlevy. Byl se mnou všude celý rok. Můj cetahový deník, který byl téměř na každém nástupu, na každém jídle, na každé hře…

Vše sečteno a podtrženo. Nebýt celotáborové hry, netrávili bychom spolu tolik času, nezažili tolik srandy, nepotkali na Šumavě 10 m od nás padesátihlavé stádo jelenů, neměli tolik dobrot a laskomin. Přípravy na rok 2017 můžou začít…

Malá zajímavost: CETAH měl alternativní konec, který jsme dle potřeb mohli ihned aplikovat a zcela změnit charaktery a osudy postav nebo celý konec.

Jarda